Leden 2009

Kdy ztrácíme výraz, aneb zamyšlení nad digitální černobílou fotografií

12. ledna 2009 v 18:58 škola fotografie
O víkendu jsem zase měla pocit, že mě to focení v ateliéru baví. A to hlavně proto, že jsem spolupracovala s téměř profesionální modelkou. Nebyl jí ani rok a musím říci, že se chovala nad očekávání uvolněně a přirozeně.
Při focení dospělých osob je téměř jisté, že z první hodiny focení nebude moc fotek. Příliš se kontrolujeme, ukazujeme nacvičené výrazy, otáčíme se k objektivu tou stranou, kterou považujeme za krásnější, odmítáme ukázat zuby, smutný a veselý výraz se od sebe příliš neliší. Po hodině focení, kdy už máme za to, že jsme fotografovi/-grafce ukázali svou hezčí tvář a tudíž ze sezení budeme určitě mít hezké fotky, se konečně uvolníme a necháme sebou mírně manipulovat a fotografa dělat svou práci. V ten moment začínají teprve vznikat zajímavé a hezké fotky. Do té doby se kvalita fotek z pohledu fotografa blíží fotkám na občanku - a upřímně, jak na té občance všichni vypadáme? A to jsme se snažili se při focení tvářit co nejpřirozeněji a nejlépe :-)
Proto existují profesionální modelky a jednou ze základních vlastností profesionální modelky je, že trvá velmi krátce, než se postaví do relativně přirozené pózy, případně se nechá fotografem navést do jím požadované stylizace.... a profesionální fotograf by měl vědět, kterou fotku pustí na veřejnost.
Roční dítě se v ateliéru začne chovat přirozeně po čtvrt hodině. Výrazů ukáže také nespočet. Jen člověk musí být dostatečně rychlý a furt ve střehu (co začne dítě jíst, po čem se střemhlav vrhne apod.). U každého je to jiné, kdy ztrácí schopnost chovat se před objektivem přirozeně. Mám zkušenost, že ještě ve 2 letech je vše v pořádku, ve 4 letech se již děti na 50 % snímků stylizují a v 8 letech už z nich při vědomém focení nevytřískáte žádný přirozený výraz. Těch křečovitých úsměvů, které jsem viděla. .. V tomto věku má fotograf jedinou šanci - nechat je dělat něco velmi zajímavého a fotit je při tom. Děti si zkrátka začínají vědomě vytvářet svůj "mediální" obraz, i když médiem je "jen" zarámovaná fotka na babiččině nočním stolku, kam si ji marketingově výhodně dítě zcela jistě umístí.

Výběr z toho, co mi tak zvedlo náladu:







A v souvislosti s tímto focením mě napadla ještě jedna věc: pořád slyším poptávku fotografů používajících digitální techniku po nějakém jednoduchém a hezkém způsobu převodu fotek do černobílé varianty. Zkusila jsem na těchto fotkách, zda bych mohla poradit. Výsledek: nikoli. Dejte na cit. Buď foťte přímo s vědomím, že fotka bude černobílá a tomu přizpůsobte světlo, úhel natočení osoby apod. Nebo při výběru fotek buďte velmi pečliví a kritičtí, ne každá fotka se hodí k převodu do černobílé. Zde fotografie pořízené se stejnou osobou, stejným světlem. Na obě byly použity stejné filtry, stejné úpravy. A výsledek .... z mého pohledu je fotka vlevo o řád lepší než ta vpravo ... a jediný rozdíl?... vztah světla a obličeje fotografovaného.

Silvestr v Beskydech

8. ledna 2009 v 9:21 reportáž a cesty
Tak jsme zase byli na Silvestra na horách, tentokráte v Beskydech s hlavním stanem v Horní Bečvě. Mám ráda hory v zimě .... ale asi čím dál méně Silvestra na horách. Ne že by hory tou dobou byly méně krásné, letos se opravdu vybarvily, ale těch lidí. Nejenže chatu pro více lidí musí člověk shánět už v srpnu, ale ať vyleze na kterékoli známější a dostupnější místo, nevyhne se davům lidí. V hospodách se čeká na uvolnění stolu, na Radhošť se šlo v zástupu. No a navíc ten pocit, že 31.12. musím pít ne proto, že bych měla obzvlášť chuť, ale proto, že se to očekává a že to v podstatě dělají všichni :-(. No fuj.
Mám nápad, a třebas se ke mě někdo přidá .... budu slavit na horách nikoli Silvestra, ale 3 krále. Jednak mi přidje zdvořilejší a vhodnější zapíjet 3 vážené muže než jednoho opilého Silvestra, kterého si ani neumím představit, a jednak ty hory budou opuštěnější. A chatu seženeme i na poslední chvíli :-) Souhlasí se mnou někdo?
Na obranu letošních hor na Silvestra musím říci, že počasí nám přálo a až na jeden den, který jsme strávili ve skanzenu v Rožnově, bylo azuro. Asi se v našich muzeích blýská na lepší časy, neb muzeum na státní svátek 1.1. otevřelo i v zimě jinak převážně zavřenou část - vesnici. Asi pochopili, že jestli někdo v Beskydech v zimě je, tak právě kolem Silvestra. Moc mě potěšili. Děkuji. A taky když se člověk vyhne Soláni nebo Pustevnám, tak jsou Beskydy docela pusté. Skoro nikoho nepotká.

Nějaké fotky k vidění na:

Ad gastronomie: při frmolu, který tam občas mají, se již na našich horách naučili, že je lepší mít krátký jídelní lístek, ale vše dobře připravené, než dlouhý a většinu odfláknutou (kéž by se to naučili i na více místech, i ve městech). Stejně jsme ve všech hospodách rádi jedli kyselicu, halušky, strapačky, plněné bramborové a ovocné knedlíky. Jen tu obsluhu ještě vylepšit.
Ad fotografická zkušenost z letošního focení: Podvlíkačky jsou základ, dobré rukavice, které nemusíte sundávat, nezbytnou výbavou a 3 objektivy člověk taky uživí, i když se velmi pronesou. A jak tak koukám na poslední galerie, směřuje mé focení k zániku. Z týdne focení mám pocit, že 15 fotek stačí .... zbytek jsem sice ještě definitivně nezavrhla, ale nemám pocit, že je nutné to prezentovat. Možná dospěju k závěru, že z týdne s foťákem na krku stačí jedna fotka a to tepve bude minimalismus :-)
A pro ty, kteří chtějí vidět více, s dovolením autora Václava Lorence, dávám zde odkaz na jeho galerii.