Kdy ztrácíme výraz, aneb zamyšlení nad digitální černobílou fotografií

12. ledna 2009 v 18:58 |  škola fotografie
O víkendu jsem zase měla pocit, že mě to focení v ateliéru baví. A to hlavně proto, že jsem spolupracovala s téměř profesionální modelkou. Nebyl jí ani rok a musím říci, že se chovala nad očekávání uvolněně a přirozeně.
Při focení dospělých osob je téměř jisté, že z první hodiny focení nebude moc fotek. Příliš se kontrolujeme, ukazujeme nacvičené výrazy, otáčíme se k objektivu tou stranou, kterou považujeme za krásnější, odmítáme ukázat zuby, smutný a veselý výraz se od sebe příliš neliší. Po hodině focení, kdy už máme za to, že jsme fotografovi/-grafce ukázali svou hezčí tvář a tudíž ze sezení budeme určitě mít hezké fotky, se konečně uvolníme a necháme sebou mírně manipulovat a fotografa dělat svou práci. V ten moment začínají teprve vznikat zajímavé a hezké fotky. Do té doby se kvalita fotek z pohledu fotografa blíží fotkám na občanku - a upřímně, jak na té občance všichni vypadáme? A to jsme se snažili se při focení tvářit co nejpřirozeněji a nejlépe :-)
Proto existují profesionální modelky a jednou ze základních vlastností profesionální modelky je, že trvá velmi krátce, než se postaví do relativně přirozené pózy, případně se nechá fotografem navést do jím požadované stylizace.... a profesionální fotograf by měl vědět, kterou fotku pustí na veřejnost.
Roční dítě se v ateliéru začne chovat přirozeně po čtvrt hodině. Výrazů ukáže také nespočet. Jen člověk musí být dostatečně rychlý a furt ve střehu (co začne dítě jíst, po čem se střemhlav vrhne apod.). U každého je to jiné, kdy ztrácí schopnost chovat se před objektivem přirozeně. Mám zkušenost, že ještě ve 2 letech je vše v pořádku, ve 4 letech se již děti na 50 % snímků stylizují a v 8 letech už z nich při vědomém focení nevytřískáte žádný přirozený výraz. Těch křečovitých úsměvů, které jsem viděla. .. V tomto věku má fotograf jedinou šanci - nechat je dělat něco velmi zajímavého a fotit je při tom. Děti si zkrátka začínají vědomě vytvářet svůj "mediální" obraz, i když médiem je "jen" zarámovaná fotka na babiččině nočním stolku, kam si ji marketingově výhodně dítě zcela jistě umístí.

Výběr z toho, co mi tak zvedlo náladu:







A v souvislosti s tímto focením mě napadla ještě jedna věc: pořád slyším poptávku fotografů používajících digitální techniku po nějakém jednoduchém a hezkém způsobu převodu fotek do černobílé varianty. Zkusila jsem na těchto fotkách, zda bych mohla poradit. Výsledek: nikoli. Dejte na cit. Buď foťte přímo s vědomím, že fotka bude černobílá a tomu přizpůsobte světlo, úhel natočení osoby apod. Nebo při výběru fotek buďte velmi pečliví a kritičtí, ne každá fotka se hodí k převodu do černobílé. Zde fotografie pořízené se stejnou osobou, stejným světlem. Na obě byly použity stejné filtry, stejné úpravy. A výsledek .... z mého pohledu je fotka vlevo o řád lepší než ta vpravo ... a jediný rozdíl?... vztah světla a obličeje fotografovaného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama