Březen 2009

Lidová zbožnost jako fotografická příležitost

19. března 2009 v 17:13 škola fotografie

Když jste týden na horách, třetí rok po sobě a ono je zase stále krásně slunečno, začnete se jako fotograf tak trošku nudit. Panoramata jsou stejná jako loni a předloni, skalní masívy taktéž, možná zde byla vyměněna jedna lanovka. Kamarádi lyžují jako o závod, takže při focení vždycky zdrhnou. Co tedy nového fotit?
Letos jsem si ve Val Gardeně všimla, že na každém rohu, skoro u každé chaty, na cestě k penzionu … všude jsou k vidění důkazy místní lidové zbožnosti - kříže s ukřižovaným Kristem. Pro fotografa jedinečná příležitost procvičit si kompozici a vyzkoušet si nevyzkoušené. Světla je většinou dost, času na rozmyšlenou také, neb socha se ani nehne, a každá socha zde má své kouzlo.
Tak jsem se do toho pustila a výsledky je možno spatřit zde:
Doporučuji každému fotografovi, když už neví co by, vybrat si nehýbající se téma a cvičit a cvičit. Musím říci, že mě to docela bavilo a s výsledkem jsem i sama spokojená, což je u amatérského fotografa to nejdůležitější.
Jen mě mrzí, že jsem nebyla dostatečně drzá vzít si fotoaparát do jednoho z těch mnoha obchodů, kde se ty náboženské dřevořezby prodávají. Ty řady stejných světců seskládaných od největšího po nejmenší, no to se musí vidět. Už vím, co budu fotit příští rok, jen si s sebou vzít trošku více drzosti a prořezané pusy.

Fotografovo dilema

12. března 2009 v 17:47 reportáž a cesty
To už tak je, jeden nemůže dělat dvě věci najednou. Sice se říká, že ženy jsou schopné multitaskingu, a já jako žena bych to měla zvládat. Ale lyžovat a fotit naráz, to opravdu nejde. Možná s nějakým kompaktem, ale ne s velkým kanónem. A tak jsem se musela rozhodnout, co budu dělat radši.
A tak jsem na letošní dovolené ve Val Gardeně především lyžovala a foťák jsem s sebou měla pouze 2 ze sedmi dnů. Navíc i loni bylo nádherné počasí a bylo hodně fotek, tak jsem neměla pocit, že mi letos něco uteče, když foťák nechám doma. Tedy jeden den jsem hluboce litovala, neboť jsme vyjeli na výlet po sjezdovkách až do Alta Badia, na pohádkovou, vysoce položenou planinu a já s sebou neměla pořádný foťák. No jo, když já jsem letos hlavně lyžovala L … Je zvláštní, že i když u sebe foťák nemám, koukám, kde se co hezkého na pohled šustne a jak by se to dalo hezky vyfotit. Asi už z toho focení blbnu.

Tak z letoška jen opravdu málo fotek:
Trošku jsem se vyřádila na panorámatech:


Jo a abych nezapomněla, jelikož z toho focení asi fakt blbnu, pořídila jsem si foťák do kapsy - abych mohla fotit pořád a třebas i multitaskovat. Tedy žádný kompaktek, poctivou sovětskou výrobu, malé černé LOMO. No uvidím, jak mě to s tím bude bavit, scanovat filmy a tak. A jaké budou výsledky.
Něco málo bude možno vidět zde

LOMO již bylo řádně otestováno - spadlo mi ze sedačkové lanovky, samozřejmě v tom nejméně dostupném místě, v nejvyšším bodě. No zarylo se 10 čísel do udusaného sněhu, ale přežilo to J A Michal s Milanem si nedobrovolně vyzkoušeli free ride pod lanovkou - už to asi dobrovolně nikdy dělat nebudou, sjezdovka je sjezdovka. Ještě jednou jim děkuji za vysvobození LOMíka. Takto vypadal ve sněhu, jen ocásek čouhal (foto mobil Michal Skřivánek).
A ještě jeden odkaz k LOMu …. ve světě existuje velká skupina fandů této černé krabičky. Někdy se fotky hodně povedou, jindy nic moc. Koukněte: