Květen 2009

50 mm/F 1,8 … aneb v jednoduchosti je krása

27. května 2009 v 17:35 škola fotografie
Už docela dávno jsme si pořídili snad ten nejjednodušší a pravděpodobně i nejlevnější objektiv od kanonu 50mm/F 1,8. Musím přiznat, že dlouho dobu ležel ve skříni. Teď jsem ho vytáhla, neb jsem chtěla zkusit focení na co nejnižší clonu - F 1,8. A hned se naskytla příležitost ho použít v akci - na oslavě jedněch dětských narozenin.
Na zastřešené zahrádce byla docela tma, děti jsou relativně malým objektem, takže nepotřebujete příliš velký odstup a jaké obličeje jsou schopny vyčarovat … Clona 1,8 mi dovolila fotit i za těchto světelných podmínek bez blesku
(neb blesk na fotoaparátu slije dětský obličej většinou do jednolité světlé plochy) a krásně oddělila právě děti od pozadí. A ani jsem nemusela příliš zvyšovat ISO.
Většina fotek v následující galerii je tedy focena právě 50mm/F 1,8 (kromě posledních 4 fotek, tam trošku větší clona).

Znám spoustu amatérských fotografů ze svého okolí, kteří majíce velké zoomovací objektivy, by nad podobnou hračkou ohrnuli nos - ano, je to malinký, velmi lehký váleček, se kterým na nikoho neuděláte dojem, že jste velký profesionál J. S tímto objektivem musíte běhat tam a zpět, neb kompozici děláte tzv. nohama (přibližováním se a vzdalováním). S tímto objektivem však vykouzlíte krásné fotografie aniž byste museli investovat příliš mnoho financí do techniky (Canon EF 50mm/F 1,8 cca 3.000 Kč, trošku nižší clona tohotéž 50mm/F 1,4 už skoro 10.000 Kč, objektiv typu zoom Canon EF 24-70mm/F 2,8 L -kolem 35.000 Kč - a to se ještě nedostanete na tu clonu 1,8 J
Takže rada, dámy a pánové fotografové, občas hněte při focení
tou svou línou … a malý objektiv se vám odvděčí.


Hodnota 30 Kč

26. května 2009 v 17:05 co mě občas u fotek napadá


Teprve před několika málo dny jsem dočetla knihu, kterou mi doporučil jeden kamarád. Rovnou říkám, že pokud máte alespoň malý splín, či dokonce deprese, tuto knihu nedoporučuji, ba co více, rovnou zakazuji. Jde o knihu Cesta (The Road) od Cormaca McCarthyho. Jinak velmi kvalitní literatura. Dalo by se říci, že je to scifi o putování postapokalyptickým světem, kde jednou s dějových rovin je každodenní shánění obživy, jež se mnohdy stává jediným cílem dne. To už si mnohý z nás vůbec nedokáže představit. Lednička plná, občas se nějaké to jídlo vyhodí atd. Nejsem největším příznivcem asketického života, ale občas by neškodilo se zamyslet, kolik toho vlastně skutečně potřebujeme ke své obživě a kolik toho spotřebováváme zcela zbytečně.

Mě k tomuto zamyšlení nevedla jenom výše zmíněná kniha, ale i scéna, které jsem byla nedávno tichým svědkem.
Fotku jsem nazvala "Lovkyně mincí aneb co je 30 Kč" (neboť tuto částku je možno občas z této kašny vybrat, přibližně tuto částku stojí 2 kopečky zmrzliny).
PS1: Pro ty, co neví, jak se loví mince - vezmete na provázek magnetek, hodíte do turisty navštěvované kašny, táhnete po dně a čekáte, co se uloví.
PS2: Lovkyně mincí byla důstojná starší dáma se střechou nad hlavou, která má jen velmi malý příjem.
PS3: Pozor, zamyšlení u mě nepovede k tomu, že si už nikdy nekoupím zmrzlinu J. Ale třebas budu apelovat na své okolí, ať mírně obnošené nebo jen neoblíbené šaty nehází do popelnice, ale dají si tu práci je donést alespoň na Armádu spásy či na Charitu.

Ennstalweg 2009

19. května 2009 v 16:12 reportáž a cesty
Tak jsem i letos pár lidí přesvědčila, že pojedeme na kola (1.-3.5.2009). Zcela nevědomky jsem je nechávala v omylu, že podél řeky Enns se z Admontu až do městečka Enns jede pořád z kopce … no nebylo tomu úplně tak, někde bylo údolí docela úzké, a tak se muselo trošku šlapat do kopce. Ale všichni to ve zdraví přežili. Sice hospod a hospůdek by po cestě mohlo být víc, neb my nejezdíme na výkon, ale především na spotřebované Most-gespritzt nebo Wein-gespritzt.

Malá dokumentace je ke shlédnutí zde:

Sečeni lúky

17. května 2009 v 13:31 reportáž a cesty


V mé rodné vísce Velkém Týnci se konalo již tradiční "sečeni lúky" - obec pozve několik sekáčů oděných do krojů a ti posečou obecní louku za bujarého veselí přítomných zpěváků, roznášení piva a slivovice.
A já se zcela netradičně rozhodla, že ráno vstanu v 5,30 a na tu louku na kopci za domem za sekáči vyběhnu. Nutno přiznat, že bylo zataženo, tma a záměr zkusit něco hezkého nafotit se ztrácel v oblačné obloze. Přesto jsem vyběhla. Rodiče tvrdili, že tam strašně dlouho nepršelo a já tomu věřila
L. Nutno přiznat, že celou dobu mrholilo, bylo hnusně … tak jsem nafotila jen pár portrétů … noc moc jiného nebylo uspokojivého.

Komentář k této fotce: Toto asi nejstarší sekáč. Ale nutno přiznat, že po něm nezůstávalo ani stéblo stát a všechna posečená tráva byla stejně vysoká. No zkusili jste to někdy kosou? Pak budete obdivovat.