Zase jiná očekávání, ale ne nesplněná

10. června 2011 v 18:01 |  reportáž a cesty
Tak jsem zase po dlouhé době vyjela na cesty. Tedy lépe řečeno na malou cestičku, na 3 dny do Benátek. Více mi mé mateřské povinnosti zatím nedovolily. O to více jsem se na svůj fotovýlet těšila a připravovala se. Přiznávám se, dělala jsem si naprosto jasnou představu o tom co a jak budu fotit.
Zde seznam toho, co jsem si chtěla vzít, co si vzala a co jsem si nakonec nevzala:
- digitální tělo fotoaparátu, bez toho by to jaksi nešlo
- široký objektiv 14-24 mm - v těch úzkých uličkách a při monumentalitě některých staveb je tato výbava asi povinná, pokud člověk nechce fotit jen detaily
- pevnou 50 mm - no bez té se já v podstatě nikam nehnu, je to můj oblíbenec
- 70 - 200 mm - to kdybych náhodou chtěla fotit nějaký architektonický detail
- tělo na kinofilm kompatibilní k výše zmíněným objektivům - no, co kdybych uviděla něco strašně moc umělecké s velkým potenciálem, zase až tak moc těžké a velké není
- stativ - znám se, strašně ráda fotím v kostelech a když ho nemám, tak to pytlíkuji někde z podlahy nebo lavice
- zásobu paměťových karet, hrst kinofilmů, nabíječku, náhradní akumulátor a podobné drobnosti

Nakonec se do batohu naštěstí nevešlo (větší batoh nepřicházel v úvahu, to bych ho celý den neunesla a musela se do něj vejít ještě svačinka, pití a jiné nezbytnosti).
- podvodní igelitový obal na foťák - hlásili déšť a Benátky v dešti s minimem lidí v obraze by mohly být hezké, také ve mě hlodala myšlenka fotit takové ty fotky napůl z vody. Nakonec za celou dobu sprchlo asi 5 min a jak jsem tak koukala, pokud člověk chce fotit z vody, musí mít i gumáky a gumovou rukavici. Ne že by voda v Benátkách byla nějak extrémně špinavá, ale vábně rozhodně nevypadá a to si o sobě nemyslím, že bych byla příliš přecitlivělá.
- externí blesk - možná by se někde hodil, ale znám se, nemám fotky s bleskem moc ráda, připadají mi ploché a na to, abych někde prosila kamarádku, aby mi ho přidržela z jiného úhlu, na to asi nebude důvod, nejedu fotit primárně portréty a na nehybné věci mohu použít stativ.

Ach, co já bych strašně ráda měla s sebou.
Jak se ukázalo, nejvíce mě po cestě otravovalo neustálé vyměňování objektivů. Jak jsem občas záviděla spolucestující, že má na foťáku sice horší objektiv, zato s rozsahem 17-70 mm. Kéž by někdo vyrobil za rozumnou cenu objektiv s krásnou kresbou, spolehlivým ostřením a světelností 1,8 (dobře, i 2,2 by šlo) v rozsahu 14-70 mm.

Co jsem ale vůbec nepotřebovala nebo potřebovala jen velmi málo:
Nakonec jsem vůbec nevytáhla foťák na kinofilm. Možná to bylo dáno tím, že už mě trošku otravovalo neustálé vyměňování objektivů a měnit ještě tělo už by mě hodně naštvalo. Ale hlavně jsem na místě zcela přehodnotila svá očekávání a to, jakých fotek nakonec budu chtít dosáhnout. A taky jsem samozřejmě nedočkavá, nemám doma scanner na filmy a tak digitál nakonc vyhrál.
Také objektiv 70-200 jsem využila málo. Je pravda, že bez něj by některé fotky z TOP 30 nevznikly, ale původně jsem ho chtěla využít dalko více. Z místní inspirace hlavně na focení takové blbosti jako letících racků, přiznávám. Ale na druhou stranu obdivuji ty, kteří s tímto objktivem živou přirodu fotí, neboť mě se to stále nedaří. Než si zkomponuji, zvířátko je už dávno pryč.
Málo jsem použila i stativ, ale když už nic, dá se dobře používat jako prostředek sebeobrany v přelidněných Benátkách. Když si ho dáte na batoh, nikdo se na Vás v prostředcích hromadné dopravy nebude lepit.


A jaké bylo focení? Chtěla jsem samozřejmě vyfotit ty černobílé fotky s lampama, gondolama, prázdné náměstí se svatým Markem v pozadí trochu mlžný opar apod. Nic takového v běžný den pro běžného turistu v podstatě neexistuje. Jedinný moment, kdy je náměstí před svatým Markem prázdné je do půl deváté ráno, a to je zase fasáda kostela v hlubokém stínu. Jak jsme se se spolucestující shodly, ty nádherné fotky s prázdným náměstím za slunečného odpoledne mohou vzniknout jen když se u nějaké příležitosti náměstí zavře. Gondoly na moře po ránu nejezdí a když už se na něj v průběhu dne vydají, tak už je kolem takového provozu, že z fotky čiší úplně všechno, jen ne klid. Možná někdy na podzim by mohl být ten mlžný opar. V červnu to na něj rozhodně nevypadá.
Nutno ovšem říci, že výlet se i přesto povedl. Naštěstí se mě při toulání uličkama chytla inspirace a to už první den. Nejprve tak nějak nenápadně chodila kolem mě a přisála se a má představa nakonec doznala tvarů na naprosto neočekávaném místě, při odlovu geokešky (záliba mé spolucestující) na hřbitově na ostrově Murano (ten růžovo-zelený Kristus). Při chůzi Benátkami totiž všude vidět barvy. Takové skryté, většinou nebijí do oči, jsou jakoby upozaděné. Když si jich však člověk začně všímat a je si vědom, jak jednoduše jdou z rawu vytáhnout (případě použitím vivid colour kinofilmů), má vyhráno.
Tak tentokrát se na fotovýletu očekávání naštěstí nenaplnila, možná bych měla fotky jako už jich spousta existuje, ale neměla bych dobrý pocit. Takto mám díky nenadálé inspiraci dobrý pocit (nutno říci že přišel až po shlédnutí upravených fotek).
Rada na závěr: Klidně si před focením udělejte představu o focení, nedržte se jí však zuby nehty. Na profláknutých místech se nesnažte udělat fotky, které už před Vámi udělal někdo jiný a daleko lépe (třebas proto, že tam žije a může si počkat na ideální podmínky). Toto snažení ponechejte turistům s kompakty, pro které je vrcholem snažení, a nemyslím to negativně, vlastní půltělo před fasádou sv. Marka. Jako na fotovýletu se nesnažte naplnit sociologickou funkci fotografování, tedy ukázat ano i já jsem byl u sv. Marka a mohu se tím chlubit. Alespoň mým cílem je chlubit se - takto jsem já viděla Benátky.


Další obrázky budou brzy na:
www.mgfoto.cz/Venice2011
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama